Soukromá školka, jesle, hlídání
a doučování dětí v centru Brna
facebook
728 005 588

Příběhy našich maminek

Andrea

Někdo by o mně řekl, že jsem kariéristka. Ale nejsem. Mám jen ráda svoji práci. Na tom přece není nic špatného.

Ve třiceti mi začaly tikat biologické hodiny a já se rozhodla spolu s partnerem pro miminko. Mateřská dovolená pro mě byla samozřejmostí, nicméně s kolegy jsem byla stále v kontaktu, občas jsem vyřídila nějaký telefon nebo email s ohledem na zakázky, které byly rozjednány za mého působení.

Na rodičovské už mi práce začínala pomalu, ale jistě chybět, hlavně sociální vazby, kolektiv, cítila jsem se izolovaná a měla jsem pocit, že plí ;nky a kaše mě nenaplňují tak, jak bych očekávala. Terezka byla celkem pohodové dítě, nicméně ani jedna babička nebydlí v dosahu a partner hodně pracoval a jezdil na služební cesty a já se stále víc přestávala bránit myšlence brzkého návratu do práce. Když byl Terezce rok, oslovil mě šéf s nabídkou a já bez mrknutí oka přijala. Ač se to může někomu zdát, nedávám přednost práci před dítětem, chci zkrátka obojí.

V práci jsem spokojená a když jsem pak s Terezkou, věnuji se jí naplno, ne polovičatě jako předtím, kdy jsme spolu trávily veškerý čas. Avšak najít jesle, kde Vám vezmou dítě, které se naučilo sotva prvním krůčkům, nebylo snadné. Ale podařilo se. Soukromé zařízení jeslí a školky, kterou provozuje Agentura Beránek, mi doporučila známá a využíváme jej dodnes, a to bude mít Terezka zanedlouho tři roky.

Samozřejmě jsem zvažovala všechna pro a proti, ve skrytu duše jsem se obávala reakce od okolí, které o mně mohlo říct, že jsem krkavčí matka, ale zvítězil zdravý rozum. Lepší spokojená matka, než taková, která se dítěti sice rádoby věnuje, ale raději by trávila čas jinak.

Terezce pobyt v jeslích svědčil, naučila se režimu, začala být více samostatná a  ne tak závislá na mamince. Naopak jsme se naučily využívat plně času, který byl vyhrazen jen nám dvěma. Od mého rozhodnutí vrátit se do práce uplynuly už dva roky a rozhodně nelituji. S odstupem času mohu říci, že jsem se stala vyrovnanou matkou, která si plní vlastní potřeby seberealizace, zatímco o dítě je více než dobře postaráno.

Terezka je v řadě věcí napřed před svými vrstevníky, nefňuká sotva vidí máminu s ukni, naučila se sebeobsluze a mluví krásně už hezky dlouho. Neměnila bych na svém počínání nic. Jsem ušetřena srdceryvných scén, kdy matka odvádí své dítě poprvé do školky ve třech letech a ani jeden z nich nesnese odloučení. Role matky je u nás často přeceňována, ale dítě nepotřebuje pořád mámu za zády, dostane-li se mu profesionální péče a lásky během části dne také od někoho jiného. Ano, chodím do práce; ano, mám malé dítě. Skloubit obojí podle mě velmi dobře jde, jen se musí chtít.

 

Monika

Mít 3 děti není dnes nic neobvyklého. Potřebujete větší pokoj, větší auto, ale i více hlídání. Dlouho jsem se o děti starala sama, se synem Tobiášem jsem byla doma klasicky na rodičovské dovolené. Chodili jsme plavat, cvičit, na hřiště, rezignovala jsem na práci, kosmetiku, večírky, kina, divadla atd. Ditě mě naplňovalo, co na tom, že jsem byla nevyspaná a neměla v podstatě čas pro sebe.

Z druhého dítěte se vyklubala jednovaječná dvojčata-holčičky. Byla jsem nadšená, ale zároveň jsem měla obavu. Tři děti, jak to jen zvládnu? Začátek byl opravdu těžký, 6 měsíců maratónu kolem dětí mě začalo zmáhat a řekla jsem si už dost. Ano, jde to, ale bohužel na úkor mého zdraví (zejména duševního) a času, který potřebuji aspoň občas sama pro sebe. Nechci být supermatka.

Surfovala jsem po internetu a hledala nějaké hlídání, začala jsem s jednou studentkou na inzerát, ale nebyla jsem spokojena. Na dětech se nešetří, takže jsem prošla agentury, které nabízejí hlídání, a našla Agenturu Beránek, která provozuje jak hlídání, tak jesle a školku.

Zpočátku jsem využívala paní na hlídání, kterou mi agentura posílala, a pak když holky trošku odrostly (kolem druhého roku), začaly chodit do jeslí. Na pár dní v týdnu dle potřeby. Agentura mi vyšla vstříc, flexibilně jsem měnila dny a mohla si konečně zajít občas s kamarádkou na kafe, jít se ostříhat nebo jen na nákupy. Mít děti je náročné na čas, který občas krademe sobě, partnerovi, protože ony jsou to přece to nejdůležitější. Ale svět se přece netočí jen kolem dětí. Spokojená máma = spokojené dítě. Co s mámou, která je uštvaná z kolotoče plínek, vaření, úklidu hraček a neustálé pozornosti, kterou děti přirozeně vyžadují. Ukázalo se, že jsme spokojení všichni, Tobiášek už chodil do školky a holky dvakrát týdně v jeslích mi brzy dokázaly, že tahle volba byla nejlepší, co jsem mohla pro naši rodinku udělat. Těšila jsem se na děti po půldni stráveném jinak než jejich hlídáním a oni to cítily, byly dokonce hodnější, nebo se mi to možná jen zdálo. Každopádně rozhodně nelituji, že nejsem uštvaná matka se zplihlými vlasy a permanentními výmluvami, že nemám čas, protože se starám o tři děti. A svým kamarádkám radím totéž.

 

Jana

Rodičovská dovolená je od slova dovolenkovat se – to jsem si vždycky myslela, dokud jsem neměla děti. Starší kamarádky s dětmi nikdy nechodily nikam včas, měly spoustu práce, neuklizený byt a šedivěly jim rychleji vlasy. Nechápala jsem proč, když jsou vlastně na dovolené. V těhotenství jsem si naplánovala, jak budu pilovat cizí jazyky nebo se přihlásím na vysokou, děti přece hodně spí a je škoda čas nevyužít. Podala jsem si tedy ještě před porodem přihlášku na univerzitu, co na tom, že jeden titul už mám, vzdělání není nikdy dost. Vzali mě.

Po narození Aničky mě idea klidné dovolené brzy přešla. Byla dráždivé dítě, které bylo možné utišit jen v náručí, denně jsme spolu kroužily po brněnských ulicích, aby malá vůbec někdy spala. V noci jsem několikrát kojila a myslela si, že tohle období mě zničí. Musela jsem uznat, že dovolená v mých představách měla opravdu jinou podobu. Na rok jsem tedy školu přerušila, lépe řečeno jsem ani nezačala. Ale po roce s dítětem doma jsem si umanula, že to přece musím zvládnout, že to nemůže být takový problém s Aničkou studovat.

Jaké jsem tedy měla možnosti? Babičky daleko, partner podnikal, takže chůva. Zkusila jsem mámu kamarádky, dvě studentky Pedagogické fakulty a jednoho gaye, což je můj dlouholetý kamarád. Všichni byli fajn, ale bylo to vždy krátkodobé řešení, potřebovala jsem koncepční hlídání – stejné místo, stejní lidé. Našla jsem Beránka – rodinnou školku a jesle v jednom, příjemné učitelky a vstřícná majitelka. Že mě to nenapadlo dřív.

Poskládala jsem si rozvrh tak, abych trávila ve škole co nejméně času a v tyto dny chodila Anička do jeslí. Na půlden nebo celý den. Zpočátku trochu fňukala, ale brzy si zvykla a začala se těšit na děti. Když jsem měla zkouškové, využívala jsem hlídání více, o prázdninách tomu bylo naopak. Toto řešení bylo ideální pro všechny a já už mám za sebou bakalářky. Inženýra si dodělám s druhým miminem, které je na cestě. Nic není nemožné a není důvod prožívat rodičovskou dovolenou stejně jako většina ostatních maminek.